Javascript DHTML Drop Down Menu Powered by dhtml-menu-builder.com

Česky / Deutsch / English

PhDr. Jiří Závora, Ph.D. et Ph.D.
Klicperova 2122,
269 01 Rakovník


tel:
+420 722 913 969

mail:
respondeo.dicendum@gmail.com

datová schránka:
xp94pn2

ï  GDPR
ï  odkazy

Aktualizace : 9.12.2018


K metodologii zkoumání rukopisné identity

Identifikační zkoumání rukou psané projevu stojí na dvou elementárních východiscích, že se nikdo za celý svůj život nepodepíše dvakrát absolutně totožně, pouze podobně, a že je tato podobnost ustálená (např. Morris & Morris, 2000; Huber & Headrick, 1999; Smith, 1986)1. To znamená, že pisatel každý svůj podpis utváří2 vždy nově či z opačného principu viděno, jej nikdy nereplikuje. K replikaci dochází např. u otisku prstu či razítka, což jsou příklady opačných, tedy neměnných struktur. Proto to, co zůstává neměnné v rukopisu, není nikdy samotný rukopis, ale tendence k určitým pohybům ruky při psaní určitého textu či podpisu. Souhrnně se takovým tendencím ve vzájemných souvislostech říká styl psaní. Styl je vždy viditelný ve vzhledu, v daném případě vzhledu podpisu/rukopisu (Neubauer, 2001). Styl se ve vzhledu rukopisu projevuje určitými opakujícími se vzorci (patterns) či lépe podobami. Bez pregnantního vystižení stylu psaní nelze rozlišit identitně významné znaky, charakterizující identitu daného pisatele od obecných. Proto analýza zaměřená pouze na tvary slov či liter a na interpretaci významu pouze na úrovni těchto tvarů, nemůže být spolehlivá – hodí se spíše ke zkoumání neměnných, replikovaných struktur, u kterých se mění pouze kvalita otisku.


Povaha písma jako předmětu zkoumání, tak jak jsem ji výše popsal, vyžaduje kvalitativní přístup (Závora, 2013a). Metodologický přístup a metody je vždy nutné přizpůsobit povaze předmětu zkoumání a logicky nikdy ne naopak (tzv. Windelbandovo východisko). Kvalitativní přístup je obecně ve vědě používán všude tam, kde je třeba najít významové či měřitelné atributy daného fenoménu (v tomto případě individuálního stylu psaní). Kvalitativní přístup užívá souboru kvalitativních metod (kvalitativní metodologii), které jsou vhodné pro daný fenomén (v daném případě písmo). Kvalitativní metodologie je vždy deskriptivní (fenomenologická) a vyhledávající souvislosti (hermeneutická). Identita je objektivizována nalezením nezaměnitelných, individuálních atributů rukopisu či též „...návyků [rukopisného] chování“ (Huber & Headrick, 1999:79). V rámci znaleckého posuzování je tak řešen základní výzkumný problém formulovaný otázkou jak daný jedinec individuálně specificky, neopakovatelně a jedinečně píše?


Zastaralé přístupy vycházející pouze z obecných charakteristik písma, omezující se na prostou komparaci znaků, jsou logicky nespolehlivé. Taková metoda může dobře fungovat tam, kde hledáme pouze odlišnosti a rozdíly (otisky prstů, razítek). U rukopisu můžeme najít pouze patterny, podoby a podobnosti (analogie), protože rukopis má doslova analogovou povahu. To lze doložit velmi prostým faktem, že jsou-li dva otisky prstů totožné, pak jsou oba téhož nositele. Jsou-li originální podpisy v průsvitu totožné, jeden z nich je padělek. Proto se z hlediska elementární logiky jednoduše nelze spokojit s prostým počítáním převahy podobných či odlišných znaků, tak jak je to v zastaralých přístupech obvyklé. Každý znak totiž nutně nabývá identifikačního významu pouze v souvislosti se stylem psaní daného jedince či lépe řečeno, teprve poznaný rukopisný styl zvýznamňuje některé znaky v daném rukopisu a jiné ponechává jako nevýznamné (celek není nikdy jen prostým součtem všech jeho elementů) (Huber a Headrick (1999). K tomu v jedné ze základních učebnic pro forenzní indentifikaci pisatele uvádějí: „Tam kde se počítané aspekty liší ve svých významech, nelze k určování [identity] primárně aplikovat počítání znaků bez jejich náležitého zvážení“ (s. 63).


Výzkumný plán a užité metody dle jednotlivých kroků

Zkoumání rukopisné identity je zkoumáním intenzivním, nikoliv extenzivním. To znamená, že jde do hloubky případu, do hledání ryze individuálních charakteristik, jedinečných a nezobecnitelných. Z tohoto důvodu je každý znalecký posudek zkoumající identitu pisatele případovou studií (case study jako typ výzkumného plánu). Typ výzkumného plánu je specifický typ kvalitativní analýzy lidského artefaktu3 (projevu).


Pro přezkoumatelnost je nutné explicitně uvádět všechny fáze procesu zkoumání, od výběru souboru až po evaluaci výsledků, čemuž musí odpovídat celá struktura posudku (Závora, 2017).


I. Výběr srovnávacího souboru a získávání dat

Sporný soubor je dán. Jedinou starostí znalce je získat jej v originále. Výjimečně je možné zkoumat i kopii sporného projevu za okolností, které ukazují výzkumy ((Saini & Singh, 2008; Found & Rogers, 2005; Found, Rogers & HerM, 2001). Soubor srovnávacích projevů je třeba vybírat ze zdrojů různých, na sobě a na případu nezávislých tak, aby bylo eliminováno účelové zkreslení výběru od kohokoliv, kdo soubor srovnávacích listin znalci předává.


Z hlediska užitých metod v procesu zkoumání je nutné vzít v potaz, že zdrojem kvalitativních dat jsou předané listiny, a že data jsou utvářena jak jejich sběrem (kvalitativní experiment psaní) 4 , tak existují nezávisle (na různých dokumentech). V případě kvalitativního experimentu psaní znalec nechá zadavatelem určenou osobu rukou napsat text či opakovaně se podepsat do modelu listiny podobným pisadlem, v podobné pozici těla, v ideálním případně podobné situaci apod., které jsou ekvivalentní specifikům sporného podpisu/textu. Při experimentu znalec vhodně zasahuje do psaní vhodnými instrukcemi, které ovlivní obsah nebo formu psaní směrem k zpřesnění modelové analogie, a též eliminuje možné záměrné zkreslování pisatelem za účelem skrýt vlastní identitu (komolení)5.


II. Zpracování dat

Ve výzkumu tohoto typu je formou zpracování dat zhodnocení dokumentů dle předem daných kriterií. Ačkoliv jsou listiny nesoucí rukopis/podpis běžně chápány a užívány jako textové, pro zkoumání s cílem identifikace pisatele je nutné se zaměřit na data povahou netextová6 (nejedná se o analýzu textu, nýbrž grafického projevu). Kriteria stanovená k hodnocení dokumentů jako nosičů projevů a projevů samotných sledují srovnatelnost sporného souboru se srovnávacím. Výchozí triáda kriterií dle původního Mayringova modelu (1990) při kvalitativním zkoumání dokumentů je následující:

  1. jakým způsobem a za jakých okolností byl dokument získán? (systematicky/náhodně, jak a kým)

  2. v jakém stavu byl dokument získán? (známky poškození, úplnost, technická manipulace)

  3. jaký je charakter dokumentu? (originál/kopie)


Samotná data (texty/podpisy) jsou vzhledem k cílům studie/posudku hodnocena z hlediska své výpovědní schopnosti. Vybraná kriteria a jím odpovídající znaky jsem upravil dle obecného strukturálně pregnantního návrhu pro kritiku pramenů dle Novákové (1972):

  1. druh rukou psaného projevu (RPP) – podpis/text (počet/délka), období a účel vzniku RPP

  2. explicitní znaky RPP – „co je vidět“, makro i mikro vzhled, umístění

  3. implicitní znaky RPP – „jak je utvářeno“, způsob/styl provedení, textovost/redukovanost, znění

  4. původ dokumentu – známý/neznámý pisatel/autor (srovnávací soubor), okolnosti vzniku


III. Analýza a interpretace dat

Z uvedených ryze logických důvodů je třeba provést trojí typ analýzy (in Závora, 2011):


1. eidetickou analýzu (hledisko komplexnosti), která odhaluje vzorce (patterns) či lépe podoby, které se projevují ve vzhledu rukou psaného projevu jako jeho dominantní podoby;


2. analýzu stylu psaní (hledisko podobnosti stylu) daného pisatele, která umožňuje odhalit individuálně specifické (identifikačně významné) pohybové tendence ruky, které charakterizují rukopisnou identitu (to jak se pisatel graficky chová); obraz stylu psaní utváří základní interpretační rámec pro správný výklad významu každého parciálního znaku;


3. analýzu znaků vč. identitně specifických mikrodetailů (hledisko podobnosti tvarů), která dokládá rukopisnou identitu na úrovni takových jednotlivých viditelných znaků, které mají přímou souvislost se stylovými charakteristikami (zjednodušeně bez podloženého významového rozlišení znaků je používána jako jediná v zastaralých přístupech zkoumání identity pisatele).

Do obecného rámce analýz spadají ryze specifické postupy popsané v základních současných učebnicích pro identifikaci pisatele (např. Morris & Morris, 2000; Huber a Hearick, 1999 atd.). Podobně pak, v rámci zmíněného teoretického přístupu, je někdy nutné využít poznatky o těch komponentách rukou psaného projevu, které mají teoreticky/obecně vyšší identifikační hodnotu pro jejich nesnadnou vědomou kontrolu. Ve zvláštních případech genetické podobnosti rukou psaného projevu (otec/syn; matka/dcera apod.) je též někdy nutné v závěru zkoumání využít škálování významnosti některých detailů tvaru.


V úvodní části analýzy srovnávacího souboru je nutné provést validaci projevů, tedy porovnání všech srovnávacích textů/podpisů mezi sebou ve smyslu ujištění, že všechny srovnávací projevy psala jen jediná osoba/identita. Bez validace jsou výsledky celého zkoumání nespolehlivé (Závora, 2018).


IV. Kontrola validity formou kritické reflexe postupu

Vzhledem k faktu, že znalec pracuje obvykle sám, je vhodné provést kontrolu validity celého postupu formou kritické reflexe. Důvodem je v justiční praxi málo uvědomovaný fakt, že závěry znaleckého posudku vzešly ze všech nutných kroků znalce: výběru souborů, získávání, zpracování, analýzy a interpretace dat. Pro kontrolu validity samotných výsledků lze ve složitých případech použít metodu umělého vyostření polarit závěru (metoda „obhajoby-obžaloby“, Miovský, 2006:270). Kapitola nazvaná Kritická reflexe postupu napomáhá v orientaci ve slabých místech posudku, které znalec na tomto místě musí explicitně přiznat, a které slouží jako podklad pro přezkoumatelnost závěrů (Závora, 2017).


Specifika revizního posuzování

Revizní posudek podává vlastní závěr zkoumání vždy ve vztahu k dosavadním závěrům jiných znalců. Metodologicky se revizní posudek odlišuje od posudku, který není revizní tím, že je v něm navíc posouzen postup předchozího znalce/znalců, a revize postupu je vztažena k případné odlišnosti závěrů. Podle platné judikatury může revizní posudek v civilní řízení podat i znalec jednotlivec, nikoliv pouze ústav, a to opatří-li posudek doložkou dle § 127a o.s.ř.7.

Citované zdroje:

Academic Press: USA. ISBN: 0-12-507640-1

Bateson, G. (1979). Mind and nature: A necessary unity. New York: EP Dutton.

Found, B. & Rogers, D. K. (2005). Investigating forensic document examiners' skill relating to opinions on photocopied signatures. Science & justice 45, (4),199 – 206.

Found, B., Rogers, D., & HerM, A. (2001). Comparison of document examiners' opinions on original and photocopied signatures. Journal of Forensic Document Examination 14, 1-13.

Huber R.A. & Headrick, A.M. (1999). Handwriting identifiation: Fact and Fundamentals. Boca Raton, London, NY, W D.C.: CRC Press.

Koppenhaver, M.K. (2007). Forensic Document Examination: Priciple and Practice. New Jersey: Humana Press.

Mayring, (1990). Einführung in die qualitative Socialforschung. München: Psychologie Verlag Union.

Mayring, (1994). Qualitative-empirische Forschung in der Psychologie. In Schode, A. (1994) (Ed.). Die Psychologie und die Methodenfrage. Göttingen: Hogrefe.

Morris, R. & Morris, N.M (2000). Forensic Handwriting Identification: Fundamental Concepts and Principles.

Neubauer, Z. (2001). Smysl a svět: Hermeneutický pohled na svět. Břeclav: Moraviapress. ISBN: 80-86181-45-6.

Nováková (1972). Kapitoly z typovej klasifikácie dokumentov. Bratislava: Slovenská technická knižnica.

Saini, K. Singh, A. (2008). The Evaluation of Handwriting Features in Photocopied Signatures. The Internet Journal of Forensic Science 4, No.1.

Smith, E.J. (1986). Principles of Forensic Handwriting Identification and Testimony.C.C. Thomas:Springfield. ISBN-10: 0398049734

Závora, J. (2013a, may). Über die Natur der Handschrift als Erkenntnisgegenstand. Poster session presented at the meeting of the 9th International Congress of the Gesellschaft für Forensische Schriftuntersuchung (GFS) e.V.

Závora, J. (2017). Příčiny obtížné přezkoumatelnosti znaleckých posudků. Acta Iuridica Olomucensia, Vol. 12, No. 1, s. 120−149.

Závora, J. (2018). Absence validace jako skrytá vada písmoznaleckého posudku. Právní rozhledy 18, 641 – 643.

Závora, J. (2011). Towards the Questioned Document Examination (QDE) Methodology Designed to Identify a Disputed Handwriter. Mannheimer Hefte für Schriftvergleichung 37, (1+2), pp. 17-36. Lübeck: Schmidt & Römhild, ISSN 0172-8563.


Stanovisko pléna ÚS ČR odst. 9., Pl. ÚS-st. 30/10

Rozhodnutí NS ČR 26 Cdo 3928/2013


1 Identita v písmu je fenoménem, který nevydává počet (Bateson, 1979), tedy jej nelze měřit a nelze využít kvantitativního přístupu při poznávání identity; naopak je nutné nejprve kvalitativní metodologií nalézt měřitelné atributy dané rukopisné identity a teprve potom ji lze ověřovat kvantitativně

2 specifická povaha rukopisu je zohledněna i v trestním řízení při odběru vzorků písma, na němž se pisatel podílí vlastní vůlí (tzv. communicative act), což má konsekvence v rámci právní zásady nemo tenetur se ipsum accusare (cf. Stanovisko pléna ÚS ČR: odst. 9., Pl. ÚS-st. 30/10)

3 viz pzn. pod čarou č. 2

4v tomto případě mám na mysli tzv. kvalitativní experiment užitý jako metodu sběru kvalitativních dat (Mayring, 1994)

5 viz též Koppenhaver (2007)

6textovost, se kterou je v tomto posudku terminologicky pracováno zejména v souvislosti s podpisy, je obsahovou vlastností rukou psaného projevu

7 cf. judikát NS ČR 26 Cdo 3928/2013



o mně | znalecké posudky | publikační činnost | pedagogicka činnost | umělecká činnost | kontakty

© 2011 Jiří Závora, všechna práva vyhrazena